Přidat názor k článku Jak matkám chutná život aneb hledám práci a mám děti

Nejsem si jistá, jestli jste z mých příspěvků zaregistrovali - asi ne, alespoň dle některých reakcí - že moje práce je prostě poněkud jiná, než jak bývá zvykem. Nemám osmihodinovou pracovní dobu, mám někdy 16ti hodinovou a někdy nedělám týden lautr nic, protože se mi nechce a aktuálně nemusím. Takže se taky nemusím nikoho (šéfa např.) ptát, jestli dostanu dovolenou, protože si ji dělám sama, kdy chci a můžu. Zajímalo by mne, jestli si teoreticky dovedete představit, že byste s volnou pracovní dobou a docela slušným příjmem do 18ti let věku vašich dětí naprosto odmítali všechna pozvání kamkoli a jak byste to zdůvodňovali.
"Pojeď na otočku do Vídně, bude sranda."
"Nemůžu, mám dítě a musím se mu cele obětovat."
Vážně až tak?
Já jsem do doby, než začal syn chodit do školky taky moc nikde nelítala, hlavně proto, že nebylo hlídání - malý dítě prostě nějak nikdo na déle než na jednu noc hlídat nechtěl. Teď už to problém není, tak proč bych si to měla odpírat? Existuje pro to nějaký racionální důvod? Nevidím ho, ať dělám, co dělám, sorry...