Přidat názor k článku Jak matkám chutná život aneb hledám práci a mám děti

Alice,
přesně tak... dodnes si pamatuju, jak jsem byla upřímně vyděšená z nějakých Francouzů, co s sebou na dovolený v Tunisu měli odhadem asi tak šestinedělní mimino. A to mi tehdy bylo nějakých 22 a děti jsem neměla. Už tehdy mne to zarazilo. Přišlo mi to prostě krajně nevhodný, s takovým malým dítětem letět do úplně jinejch klimatickejch i hygienickejch podmínek.
Prostě jet na týden nebo 14 dnů s dítětem na JEDNO místo třeba k moři, proč ne, vloni jsme byli se synem týden u moře a bylo to fajn. Jenže já ráda jezdím na méně statický dovolený, příští rok třeba s kamarády plánujeme na 3 neděle Norsko, Švédsko, Finsko - probůh, co by z toho ten kluk měl? Každý večer jinej hotel, dlouhý přesuny autem, nějaký přírodní krásy typu fjord, který jsou mu ukradený, večer popíjení na pokoji... to prostě pro dítě není, dokud mu není aspoň 8, možná spíš 10.
Mám víc dovolený, než je v kraji zvykem, takže mi fakt nedělá problém být někde 14 dní s ním a pak 14 dní sama. Tam, kam je vhodné vzít dítě, proč ne. Ale vláčet ho všude s sebou jako kočka koťata i za cenu toho, že bude on mrzutej a já naštvaná, to teda ani omylem. Navíc pochybuju, že by on sám na takovou dovolenou chtěl. V tomhle věku.