To je prave ono. Ze materska dovolena neni jaksi DOVOLENA v pravem slova smyslu. Ale to se mi tomu mymu chlapovi nejak jeste nepodarilo vysvetlit.
Je to tezky, snazim se byt chapava, vim, ze je z prace unaveny a ze on je ten kdo ted nosi domu penize. Ale ja prece nesedim doma jen tak, ze bych pila kafe a chodila po obchodech a utracela ty Jeho penize ktery on tak tezce vydelava.
Jenze bohuzel nevim co s tim. Placem se nic nespravilo a ani vazne rozhovory nezabraly.
Co je na tom vsem jeste LEPSI, je ze u nas doma ja jsem ten optimista a muj muz pesimista. Takze kdyz kazdy den prijde domu z prace se spatnou naladou a tou svou nekonecnou unavou, tak ja po celem dni kdy jsem taky unavena, ikdyz vsechny sve povinnosti uz zvladam v pohode a nemam pocit, ze neco nestiham... mam jeste jeho utesovat a chlacholit...
A to jeste cely vecery doma posloucham o ty praci.
Nevim co s tim.
Napadlo me, ze by si mohl promluvit s nekym zkusenym, jako treba s tatou, jenze to neni tak uplne dobry napad, protoze na svyho tatu on neda, nemaji dobry vztah a navic jsou si v tomhle hodne podobny, protoze tchyne je v invalidnim duchodu a taky dela doma vsechno, tak to by asi neslo a nikdo jiny me nenapada. Mozna svagr, zkusim to.
Předchozí