Přidat názor k článku Jak matkám chutná život aneb hledám práci a mám děti

Milá Sylvo,
ctím tvůj názor, jelikož je to to, co jsi chtěla a tak to máš. Připadalo ti a připadá, že to je tak správné a je to tvůj život (a tvých dětí, manžela...). Mě nijak nepohoršuje, že nejsi ambiciozní, je to přece tvoje věc. Navíc i kdyby nebyla, nemám pocit, že je za co se stydět. Nemáme být všichni stejní. Mě zase naopak z některých příspěvků vychází, že osoba chovající se a smýšlející jako já je odsouzení hodná a v podstatě je na pováženou, že jí ty děti ještě nesebrali :-). Možná moje výrazy jsou příliš expresivní, jsem prostě impulsivnější. Nicméně vycházím z předpokladu, že ti, kdo se diskuse účastní (na jedné i druhé straně) jsou především ženy, jež mají své děti velice rády a chtějí pro ně to nejlepší (když budu čúza, co si jen lakuje nehty, chlastá po barech, tahá se pokaždé s někým jiným, dětem jíst nedává a mlátí je...atd. patrně do této diskuse asi nikdy nezabloudím) Proto mě zášť na "druhé straně barikády" dost vytáčí. Je pravda, že je nutné filtrovat, že někteří v zápalu "boje", píšou věci, za kterými asi ne úplně stojí nebo o kterých by byli ochotni diskutovat.....
Nechme si každý svou volbu a prosím, nesnažte se v nás odpadlicích vzbudit pocit viny. Je to patrně marné :-))