Pawlí,
my jsme se snažili před narozením mladšího dítka udělat všechno pro to, abychom starší na jeho příchod připravili. Starší se mnou absolvovala všechny ultrazvuky a poradny, kde jsme si o miminku povídali, vysvětlovala jsem, jak "papá" pupeční šňůrou, jak kope, jestli to bolí, jak je velké, jak vypadá... jak se malá narodila, tak starší dostala panenku-miminko, ještě ten den se byla na mimi podívat v porodnici... Prostě jsme udělali všechno pro to, aby to nově příchozí miminko nebyl vetřelec, ale někdo známý už z dřívějška ;o)) A když se malá narodila, snažili jsme se tu starší neodstrkovat, občas zdůraznit, že tohle ona může/dovede, ale mimino ještě ne, občas jsem jí odstříkla trochu mlíka, aby neměla pocit, že má mimino něco extra.... A zbytek jsme už nechali Pánu Bohu :o))) Ale nedělám si iluze, že by to bylo jen tím naším přístupem, spíš si myslím, že jsme k tomu jen trochu přispěli a zbytek byla ta klika - a kdyby to nevyšlo, měli bychom dobrý pocit, že jsme udělali, co jsme mohli.
Předchozí