V kombinaci dvou deti, kdy jedno zacne chodit do skolky a druhe jeste zustava s maminkou doma vypukla u nas zarilivost st. na ml. prave v tento okamzik. Holka sla do skolky, kdyz mela 3 roky, a ml. kluk mel v tu dobu 1 rok. V zari vklouzla do kolektivu deti nadherne, uplne me nechala v satne a bezela do herny ani jsem nemusela zustavat s ni a resit, kdy odejit. Doma zacla vic zpivat, jmenovala porad nova jmena kamaradu a kamaradek, mezi hrackami, ze maji autobus apod. Meli jsme radost, vypadalo to, ze je spokojena, ze zapadla. Mela bych pripomenout, ze do skolky jsem ji vodila ja. Kluka jsem mela na golfkach, jeste tehdy nechodil, pak v satne vetsinou na rukach. Avsak po mesici nebo 6 tydnech, jak se pise, kdy uz si na skolku zvyknou i bojacnejsi nebo introvertnejsi deti, doslo k obratu. Holka najednou zacla v satne nabirat zpatecku, utikala na chodbu, nechtela vstoupit do herny. Dopadaly jsme tak, ze mi ji pani ucitelka prebirala z naruce do nuruce. Ona brecela, ale pani ucitelka na me mrkla, ze nejlepsi je odejit. Citila jsem se hrozne. I podle diskusi s ucitelkami zacla vic knourat a la miminko a sla tak trosku "dolu." Ale radily vydrzet, ze to neni az tak neobvykla reakce, ze to je prave to zarleni na brasku, ktery si uziva vic me blizkosti, ze to odezni.Trvalo to pak asi pul roku, nez bylo zase lip. Pomahalo taky, kdyz ji vodil do skolky tatinek, pokud mohl. S nim tu proceduru predani do skolikcky tolik neprozivala.
Předchozí