Dneska jsem odvedla malého synka do školky. Všechno bylo dobrý, až když jsem měla odejít tak se mě držel jako klíště. Plakal a já za dveřmi taky. Ale musí to být. Vím, že to je první krok k samostatnosti. Tohle prožívám už potřetí a je to pořád stejný. Mám srdce až v krku. Rada pro maminky. Rychle se něčím zaměstnejte. Všem pevný nervy, potřebuju je taky.
Ještě bych něco chtěla doplnit k tý vyzrálosti dítěte a jeho odchod do školy.Jak už jsem psala dcera narozená v srpnu nedostala odklad. Ano zvládla školu jako ostatní, ale musela, ještě musím jí do učení nutit, škola jí moc nebaví a je znát i na výsledcích, že to není ono. Ve třídě je 15 dětí, z toho 6 je narozených v září, říjnu o rok dříve. Přišlo mi nespravedlivé, že když se moje dcera narodila, tak ty druhý už třeba chodili. A jak je pak znát každý měsíc, když se dítě učí nové věci. A ona se najednou musela vyrovnat těm o rok starším dětem. Samozřejmě není každý dítě stejný, každý to zvládá jinak. Má zkušenost je ale tato.
Předchozí