Myslím, že je fakt jedno ke komu poběží s rozbitým kolenem. A poslechnout by snad mělo dítě toho, kdo mu nějakou připomínku řekne, ne? Pokud teda situace nestojí tak, že babí trvá na tom, že dítě půjde doleva a mamí doprava, aby si v soutěži dokázaly, kdo je ta pravá autorita, že :-)? Já bych to tak nedramatizovala - rodinu vidím ve výchově jako tým jdoucí za společným cílem = mít spokojené dítě, ze kterého vyroste spokojený a soběstačný dospělý. Nikoli jako rivaly, kteří bojují o výsadní postavení ve výchově dítěte.
Předchozí