Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Teda já zírám... chudák babička, krkavčí matky... sakra. Co jsem se kvůli tomuhle narozčilovala... a naplakala...
Ženský, copak nemůžete všechny trošku přivřít ty "svoje" oči a podívat se očima těch ostatních? Já dostala nabídku od svého zaměstnavatele, když malému bylo 15 měsíců. Hrůza, představa šílená. Každý den čtyři hodiny. Nicméně... řekla jsem si že to zkusím. Proto, aby se nám líp dýchalo. Abych do noci nepřemýšlela za co koupíme holínky... Abych byla spokojenější, tím pádem i mé dítě. Mému rozhodnutí předcházela diskuse s mými rodiči, se kterými žijeme v domku. Oni byli jediní, kdo přicházeli v úvahu na hlídání mého syna. Diskuse konstruktivní, shodli jsme se, že práci potřebuji a zkusíme to. Podotýkám, že nejsou ani jeden v důchodu, pracují na směny. Takže při odpolední hlídají celé dopoledne. Zaměstnavatel mi vychází vstříc, maximálně. Když je s hlídáním problém, můžu si hodiny napracovat odpoledne, nebo jiný den. Když musím na očkování, šéf pokrčí rameny a poví: "Musíte, jděte, pro Boha... to je samozřejmé..". Pracuji skoro pět měsíců a ani jedna kontrola, ani jedna nemoc, ani jedno očkování neprobíhalo beze mne. Nevidím na mém synovi jedinou známku nespokojenosti. Ve svých 19ti měsících nádherně mluví, zpívá desítku písniček a povídá pohádky. Je s mojí mámou, s mým tátou, někdy s tchýní, výjimečně... Je to spokojené dítě. Kdyby nebylo, přemýšlela bych jinak...
Není mi dvacet, už bych si uměla užít celý den, každý den, u hraní, vaření, uklízení, starání se o mrně, o zahrádku... Ale není mi zatím přáno. Prostě tu práci potřebuju. A nemyslím si, že by hlídání moje rodiče obtěžovalo - jsou nadšení, malej je baví, nasmějí se s ním. Můj táta s kočárem na vycházce je prostě k sežrání, a on je spokojenej. Nevím...
Myslím, že jsme si moc navykli soudit ostatní podle sebe. Já nesoudím maminky, které jsou pořád doma, a věnují se dětem. Neodsuzuju ani svoji příbuznou, která je dětská doktorka, jediná schopná u nás ve městě, a vrátila se do práce po třech měsících... tu ostatně neodsoudila ani jedna maminka, protože ji tu všechny potřebují :-(
Já nejsem kariéristka, nejsem krkavčí matka...když jde mrně ke tchýni, tak je mi vždycky do breku, táta jednou řekl: "Takovej malej a už musí do služby...".
Prostě to všude nejde tak, jak bychom chtěli. A pokud jsou všichni zúčastnění spokojení, nevidím v tom problém...