Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Zdravím všechny přispívající. Nedá mi to, abych taky něco nenapsala.
Musím říct, že se také řadím k těm pracujícím matkám a nemyslím si, že by to bylo něco špatného a mé dítě nějak trpělo. Pracuji prakticky celou mateřskou. Mám tu výhodu, že mi zaměstnavatel maximálně vychází vstříc, takže ze začátku jsem pracovala jen doma, kde jsem si zřídila takový kancelářský koutek, postupně jsem začala chodit do práce na dopoledne a teď od září jsem začala chodit do práce na plný úvazek. Synovi je právě 1,5 roku. Hlídá většinou babička, která bydlí ve stejném vchodě jako my, jen má svůj byt a někdy manžel,pokud je zrovna doma. Taky si myslím, že jsem naprosto zodpovědná a hodně jsem vše zvažovala. A myslím si, že dávám synovi maximum co potřebuje. Babička nemá žádné starosti, vše jí připravím a v 15 hodin jsem doma a naplno se věnuji synovi. Myslím, že i babička to zvládá v pohodě a nemyslím si, že jí bude syn brát jako větší autoritu než mě.
Dokonce jsem znovu těhotná a v únoru se nám narodí druhé dítě a myslím si, že se mi opět podaří skloubit zaměstnání s mateřskými povinnostmi. Máme totiž spoustu finančních povinností a navíc mě práce velice baví a mám strašně skvělého zaměstnavatele, který mi vychází ve všem vstříc.
Vždyť v cizině je běžné, že chodí matky do práce maximálně po půl roce mateřské, tak nevím, proč se u nás pořád na pracující matky nahlíží tak trošku skrz prsty.
Ale samozřejmě nikoho tímto neodsuzuji, je to naprosto každého věc, jak si věci chce a může zařídit a čemu dává přednost.