ano, těhotenství v 5. ročníku VŠ, v půl roce dítěte (!) nástup do zaměstnání, babičky pomáhaly, sestra - syn perfektní žádné dětské nemoci, zvyklý na komunikaci s dospělými samostatný, vychovaný - zapojená celá rodina, tchýni a tchánovi zachránil manželství;dnes je synovi 16 let a máme k sobě hrozně daleko, vychovávám ještě nevlastního syna a dceru a mohu s nimi řešit víc věcí než se svým synem, moc toho lituju, že jsem s ním nezůstala doma, podruhé to už neudělám, nic bych nezameškala, živila jsem rodinu a stejně nic nemám, nejlepší je být s dítětem doma, ale neztrácet kontakt s oborem, ale máš pravdu, že vždy je něco za něco...
Předchozí