Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

souhlas s helou.
Já jsem s první dcerou vystudovala VŠ, pak chvíli praxe a druhá - plánovaná - dcera. V jejích 3 měsících se manžel, dnes již bývalý, rozhodl od nás odejít za svým srdcem, nicméně přispíval mi tolik, že jsem si mohla dovolit v jejích 13 měsících zaplatit na 3 dny v týdnu paní na hlídání, chodit do práce, dokončit si praxi a udělat si advokátní zkoušky. Dcera s paní na hlídání vycházela výborně, měla ji ráda a pokud ji to poznamenalo, tak snad jedině kladně v tom, že na mě nebyla extrémně fixovaná jako ta první, se kterou jsem byla víceméně pořád. Teď mám s novým patrnerem třetí dceru, která má 15 měsíců, a chci jít zase do práce. Mám pocit, že jsem ji vypiplala z toho nejmenšího miminka, a část péče může převzít babička. Podotýkám, že odchází do předčasného důchodu, takže jí budu za hlídání platit . je to výhodné pro všechny. A malé taky neublíží, když část dne bude trávit s někým jiným než s matkou.
Já opravdu nevidím absolutně nic špatného na tom, nechat dítě doma hlídané nějakou spolehlivou osobou, a jít do práce. Vadilo by mi je dát do jeslí, v tom případě bych do práce nešla. Mě i bráchu taky v dětství hlídala babička, ale maminka byla jen jedna a nemám pocit, že bych v tom měla zmatek.