Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Vrátila jsem se do práce, když bylo maličkému sedm měsíců - a hned na plný úvazek, protože jinak to nešlo - a navíc při zkráceném úvazku bych přišla o veškerá zvýhodnění, která mi zaměstnavatel nabízí a stejně bych dělala práci jako při plném úvazku. Šla jsem do práce z finančních důvodů, protože manžel měl úraz, který mu neumožňoval vykonávat jeho původní profesi. A účty se prostě sami nezaplatí.... O malého se začala starat babička, která kvůli tomu odešla do předčasného důchodu. A dělá to perfektně. Samozřejmě, že se v některých věcech neshodneme, ale je to o komunikaci - v něčem prostě ustoupí rodiče a v něčem zase babička. Důležité je, že Honzík je zdravé, čilé a zvídavé mimi. Vím, že je péče o něj pro mojí maminku hodně náročná a snažíme se jí to maximálně usnadnit, ale na druhou stranu zvládli jsme toho v minulosti mnohem víc, takže všichni víme, co je v životě opravdu důležité - zdraví a pohodová rodina. Starali jsme se totiž téměř sedm let o mého tatínka, který po nemoci zůstal na mentální úrovni ročního dítěte - jenom vážil o něco víc. Maminka péči o něj perfektně zvládla - a snad i díky pomoci mé, mého muže a mých brášků. Nebudu se rozepisovat, jak to bylo náročné a co to pro každého z nás znamenalo - to pochopí jen ten, kdo něco podobného prožil. Ale zvládli jsme to, jak já říkám s čistým štítem... Hodně nám to vzalo a možná paradoxně mnohem víc dalo.... Prostě řešíme rodinné situace tak, jak přijdou, a snažíme si vzájemně pomoci.
Manžel si teď našel novou práci, kde mu jeho zranění nevadí a výhledově by měl vydělávat tolik, že budu moct být zase doma. Buď s Honzíkem nebo i s nějakým jeho sourozencem. A babička si bude moct užít pohodového důchodu...
Na druhou stranu přiznávám, že chodit do práce je pro mě také velmi důležité, ale není to na prvním místě.
Navíc si myslím, že maminy s dětma jsou většinou výkonější a lepší zaměstnanci než ostatní :-)
Každopádně ať si každá maminka rozhodne, jak mateřství prožije. Každá jsme v jiné situaci, takže nelze dost dobře srovnávat a hodnotit, a navíc se může vše v jednom okamžiku změnit a pak je třeba se podle toho zařídit...
To jestli jsme se rozhodli dobře nebo špatně ukáže čas a ten nejdůležitější soudce - a to je naše mimi.
Ve skrytu duše doufám, že z Honzíka vychováme pohodového a slušného mužského a hlavně že už teď ví, že je moc chtěné miminko a všemi milované....
Držím palce všem maminkám, abychom si za pár let mohli vzájemně napsat, že jsme ty naše ratolesti vychovali dobře....