Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Ahoj Estro,
není třeba smekat klobouk :-)) Každý jsme si zažili nebo zažijeme v životě své a nelze srovnávat, kdo na tom byl, je či bude hůř, zda kratší dobu nebo delší......
Důležité je, jak to má člověk v hlavě, a hlavně srdíčku, srovnané. A pro každého může být důležité něco jiného. Moje babička říkávala - "na všem špatném si najdi to dobré, špatné pak časem zapomeneš a dobré Ti zůstane" - a měla pravdu.... alespoň já to tak mám. Takže když si vzpomenu na péči o tatínka, tak mi to teď přijde tak jednoduché a samozřejmé....


A ještě jeden malý postřeh....
I moje dvě neteře celých sedm let "pomáhaly" babičce s dědou. Povídaly mu, zpívaly, česaly ho, později i krmily, atd. Děda jim teď moc chybí, i když to nebyl ten typický dědeček, který by se staral o ně. Ale i tak jim dal moc.... jsem totiž přesvědčená o tom, že až můj bráška (jejich otec) bude potřebovat jejich péči, tak se o něj postarají. Protože to viděli u své babičky i rodičů - bude to pro ně automatické a normální.....