Přidat názor k článku Jak jsme zvládli rakovinu – očima manželky

Milá Lenko,ja píši ze Slovenska, proto prosím nejdřív o prominutí za případné chyby. Taky se přidávám k slovám povzbuzení, obdivu a přeji vše dobré. Zaujala mě zvláště téma, kde se zmiňujete o tom, že Vám lékař poradil, jak na manžela. O to samé, myslím, jde i u nás. Manžel mě i děti má rád, ale s ničím v domácnosti nepomáhá, vše je na mně. Máme 4 děti, nejmenší je 14 měsícu. Děti máme z lásky a plánované. Týden před narozením posledné dcerušky manžel psychicky skolaboval asi tak na 3 dny - podniká v oblasti výpočtové techniky, je šikovný a inteligentný. Jen toho bylo na něj moc - nestíhal a zákazníci neplatili načas faktury... do toho dluhy na domeček, který spravujeme, dny, týdny a léta bez dovolené - vše odkdy podniká. Takže odvtedy bere prášky, psychika je v normě, vše běží jak dřív. Rady od lékaře, aby nepracoval do tří hodin v noci, že potřebuje oddych, si vzal k srdci asi tak, že spí do devíti, desíti rána a pracuje do noci u počítače. Von se dostane tak v neděli, vtedy se i dětem věnuje. Já bych taky potřebovala občas pryč od dětí, zahrady, domu, aneb aspoň kdyby mi tu nejmenší denne vzal tak na hodinku k sobě... ta je takový nespavec, zaspí večer okolo 23 hodiny. Vše dělám popři ní... Nevím, zda jsem moc náročná. Vařím denně, sekám trávu, sbírám ovoce z našich ovocných stromu, zavařuji, nakupuji