P.O.,
když mi v těhotenství vyšly špatně tripple testy (AMC jsem odmítla), tak jsem v dané chvíli věděla, že kdyby byl syn byl postižený, dala bych ho do ústavu. Prostě nejsem vhodný typ na sebeobětování, sorry. Navíc nevím, z čeho bych s postiženým dítětem asi tak žila. Ze sociálních dávek? To si nějak neumím představit.
Nemám na to, nešla bych do toho, kdyby bylo moje dítě jakkoli VYLÉČITELNĚ nemocné, udělám pro něj první poslední, ale obětovat svůj život péči o dítě, které na tom prostě nikdy líp nebude bych nedokázala. Nemám to v povaze. Nesnáším bezmoc, nejsem matka Tereza ani duševní masochista, abych se denně dívala na beznadějný stav vlastního dítěte.
Předchozí