Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Do práce jsem nastoupila na 1/4 úvazku, když bylo dceři 8 měsíců. Neměla jsem štěstí na movitého manžela a ze 3 000 Kč RP se nedá zaplatit ani nájem. Znamenalo to, že 3 dny v měsíci se 12 hod staral o dceru její otec. Když jí bylo 2,5 roku a já se manžela po příchodu z práce optala jestli bude "papinkat" usoudila jsem (při pohledu na jeho vyděšený výraz v obličeji), že nastal čas plného úvazku a jelikož hlídací babičky nevlastním, zlatíčko šupajdilo do jeslí. Netvrdím, že by byla z jeslí zrovna odvázaná, vydržela dělat občasné scénky ještě 1. rok ve školce, ale teď je jí 5,5, plynně čte, píše, má takovou slovní zásobu, že se nad tím učitelky ve školce pozastavují a na jesle vzpomíná hezky. Navíc, protože pracuji, mám vcelku slušný příjem, navštěvuje LŠU - výtvarku a hudebku, chodí na plavání, do tanečního kroužku a na keramiku, každý rok jezdíme na hory a k moři, chodíme do divadel, do kina,do ZOO, na Matějskou....Navíc se na ni po celém dni v práci ukrutně těším a skutečně si pak odpoledne spolu užijeme, tento čas jí věnuji 100%. Ne NEJSEM krkavčí matka. Dělám pro své dítě to nejlepší co umím.