Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

V tomhle přístupu hrozí jedno riziko. Že vaše dítě nevystačí s pouhou zábavností a barevností světa. Že narazí na problém, který nebude umět samo vyřešit (byť by bylo stokrát samostatné). A svět, ten nádherný, zábavný a pestrý svět plný lidí, se k němu otočí zády. A pak bude hledat bezpečí u mámy. Jenže máma bude mít úplně jiné starosti. Co bys chtěl? Vždyť jsem s tebou byla v cirkusu, u moře, na Mont Everestu - to ti musí stačit. A dítě v tom krásném barevném světě zůstane samo.
Neříkám, že to tak MUSÍ být. Ale moc a moc záleží na tom, jestli máma (potažmo rodič) je schopna odhadnout opravdu reálně potřeby svého dítěte, a nepřehlédne něco, co se ve spěchu pracovního týdne a v euforii rozkošných zábav může přehlédnout.
Abych se vrátila k babičkám.
Rovněž se mi nezdá úplně fér hodit výchovu dítěte (notabene ještě s péčí o domácnost, viz autorka článku) na babičku. Naši stárnoucí rodiče už svůj úkol splnili - vychovali nás. A teď je řada na naší generaci, abychom zase my se starali a vychovávali své děti.
Čímž neodsuzuji nikoho, kdo se domluví s prarodiči na větším podílu jejich péče o vnoučata. A už vůbec nenabádám k tomu, aby se ve výchově rodiče pěkně vymáchali a bránili dítěti ve styku s babičkami. Jen tím naznačuji, že NENÍ POVINNOST prarodičů vychovávat a pečovat o vnoučata: odpovědnost za děti VŽDY NESOU RODIČE. Tím méně je pak babička "povinna" nám dělat zadarmo služku. V tomhle ohledu jsem naprosto nekompromisní: když už se nechci s nepořádkem v bytě mazat sama, tak ale si musím zaplatit úklid. V péči o dítě hraje roli to, že krev není voda - milující fajn babička bude dost pravděpodobně lepší vychovatelkou než sice fajn, ale citově nezainteresovaná "cizí paní". Ale nechat si babičkou uklízet byt se mi zdá už opravdu příliš.
Druhá poznámka - spíše osobní postřeh. Nikdy bych nechtěla, aby MOJE MATKA měla v téměř plné výchovné péči mé dítě. Nesouhlasím s jejími výchovnými postupy - používá příliš autoritativní výchovu a některé dost neférové prostředky jako zesměšňování či vydírání. Nemám tudíž důvěru v její výchovu, a nepřeji si, aby měla příliš velký vliv na mé dítě. Manželova matka by zase naopak dítě více rozmazlovala, asi by nemělo skoro žádný řád. Tady je ale jakékoliv uvažování zbytečné - ačkoliv je to fajn tchyně, matka i babička, tak má svůj život a dává nám najevo, že nás sice má ráda a pomůže nám, ale od hlavní péče o děti jsme tu my. Čili - nepovažuji za férové vůči dítěti, jestliže nám jakožto rodičům bude srdečně jedno, JAK bude dítě vychováváno a CO mu předá "hlavní vychovatel".