Přidat názor k článku Omluvte, prosím, moji dceru…

Na základní škole jsem se "neulejvala". Nebyla jsem vyloženě šprtka, ale učení mě bavilo. Na střední už to bylo jiné. Ulejvali jsme se jak jen to šlo. A byla to docela legrace, když se nás půlka průmyslovky sešla v naší oblíbené hospůdce. Do školy jsme se potom dostávali oknem, a sami si "sfalšovali" omluvenku typu: "Nevolnost", "Návštěva lékaře", aj. Dokonce jsem plno spolužákům, i z vyšších ročníků, omluvenky psala. Dost mi šlo napodobování dopisů.
Nyní mám dítě, a nedávno jsme se s manželem na tohle téma bavili. Co když bude i Petřík chodit za školu? Zřejmě bych mu za to nenadávala, ale snažila bych se mu domluvit, ale manžel... Ten nikdy "za školou" nebyl, takže to zřejmě bude za pár let problém :-)