Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Ahoj Ivo,
je to přesně tak, jak říkáš. Postarali jsme se rádi. Také to chápu jako něco přirozeného a samozřejmého. Rodiče se starali o nás a my jim to, když potřebují vracíme. Přesto si vzpomínám, že to bylo náročné zejména psychicky. Obavy, že se něco stane a my nebudeme umět pomoci. Napětí z očekávání, kdy nastane konec a tak. Jinak toho, že jsme si nechali tatínka doma v žádném případě nelituji.
No není to moc veselé téma. Radši zůstaneme u těch dětí:-)