Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Jsem v úžasu, jak se tu kritizují pracující matky a přesto nestojím na žádné straně. Já do práce nechodím, malé ještě není ani půl roku, ale za to celou dobu chodím do školy, mimčo jsem si schválně pořídila během svého dálkového studia na VŠ a to z praktického důvodu: proč ztrácet čas v neperspektivním zaměstnání čekáním na titul, když ho můžu věnovat tomu, po čem nejvíc toužím...miminku! Moje maminka se stala kuplířkou a po jejích opakovaných návrzích, že se bude o mimčo starat, abych se mohla učit, už nebylo proč váhat. Teď jezdím každých 14 dnů na celý den do školy a abych se mohla připravovat na zkoušky a psát seminární práce, odevzdávám dceru sem tam (a někdy často) na hraní babičce a necítím vinu ani nemám pocit, že by tím trpěla, naopak si rozšiřuje obzory, je velmi společenská, pořád s ní někdo mluví, takže už začíná slabikovat, je prostě skvělá a já si s ní užívám každou chvilku. Když žena na mateřské studuje, většinou proti tomu nikdo nic nemá, ale to, že bez dítěte stráví skoro stejně času jako některé trochu pracující ženy, to už nikdo nevidí, krom toho, když může o dítě pečovat tatínek v době matčiné nepřítomnosti, tak to je úplně nejlepší, protože otcové vracející se k nezaměstnaným matkám se dětem často nevěnují tolik jako otcové matek zaměstnaných....

Hodně sil a štěstí všem matkám zaměstnaným, studujícím i těm zcela normálním! Helena s Helenkou