Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Báro,
a kdo tu mluvil o odmítání nedokonalých dětí? :o)
Předně, já jsem opravdu nikdy neplánovala mít dítě. Není to moje životní priorita, nejsem mateřský typ... fajn, a proto jsem měla jít na potrat, protože moje dítě nebude mít v žádným případě "plnohodnotný" život, neboť se mu nechci věnovat 24 hodin denně? Divná logika. Pro mne je lepší mít život s OBČASNÝMI hezkými zážitky než ho nemít vůbec. Ale jsme holt různí.
Mmch - ono je postižení a postižení. Každý máme jinou "hranici únosnosti". Pro mne je to o postižení intelektu a právě o té schopnosti prožitků. Pokud tohoto člověk není schopen, nejsem mu já ochotna věnovat svůj čas, protože mi to prostě nepřijde nijak smysluplné, chápeš? Od toho je školený personál. Nemůžu mu dát nic víc a pro ně je to práce, pro mne by to byla jen zátěž. Nemusíš to chápat. Pro mne přes tohle nejede vlak. A nemyslím si, že bych byla bezcharakterní stvůra. Jenom jsem realista. Pokud je v mém okolí někdo nemocný, vždycky se zabývám tím, jak mu pomoci, protože to MÁ SMYSL. Má smysl i věřit na zázraky u nevyléčitelných nemocí, věda jde stále kupředu a nikdy není nic ztraceno. Ale přes to všechno existují BEZNADĚJNÉ případy a já jsem prostě pragmatik. Nechci se mučit pohledem na BEZNADĚJNÝ STAV kohokoli, tím míň vlastního dítěte. Jemu tím nepomůžu a sobě ublížím.