Monty,
tvůj příspěvek mi připomněl období, kdy jsem pracovala ve zdravotnicko-sociálních službách a řada mých známých mi podsouvala, že nechápou, jak já, naprosto nepečovatelský a prý cynický člověk, můžu dělat tuhle práci. Jednoduše - ti lidé potřebují konkrétní pomoc, ne soucit, ten je jim na houby. Když jsem někoho poprosila, aby s námi jel s vozíčkáři na zájezd, protože potřebujeme asistenty, odpověď byla ta, že nemůžou, protože by jim "rvalo srdce se na to dívat". Ale jinak je jim těch lidí (narozdíl ode mne, která to beru moc věcně), hrozně líto :-)
Předchozí