Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Báro, cítím to úpně stejně. NEJSEM KRKAVČÍ matka, když dávám své dítě od 2 let do soukromé školky.Já se odreaguji a doma se více věnuji dětem. Už mě tak neznervózňuje nepořádek a každá maličkost, tak jak když jsem byla celý den doma a já se jen snažila, aby bylo co nejlépe uvařeno a uklizeno.
Ten čas kdy jsem s dětma /každý den od 14.30 a každý víkend/ si užívám.
A nemusím každý měsíc přepočítávat, jestli vyjdu s manželovou výplatou- což mě také strašně deprimovalo. Teď si můžeme dopřát hezké dovolené, výlety, hory a já jsem spokojená.
Dcera je ve školce v menším kolektivu /cca 10 dětí/, paní učitelka se jim maximálně věnuje- a myslím že mi snad nikdy nevyčte že jsem s ní doma do 4 roků nebyla.Chodí tam ráda. Syn už je větší, nastoupil do 4. třídy a já jsem ráda ,že mu pořád nemusím vysvětlovat, že to a to nemůžeme koupit, protože...
Samozřejmě že mu nekoupím vše na co si ukáže, ale určité věci si zaslouží,
chci mu je dopřát - a s mým výdělkem je to jednoduší.
A v poslední řadě jsem určitě hodnější na manžela.Sice jsem i na MD chodila s malou po kamarádkách, procházkách, chodili jsme na hřiště, vysedávali na zahradě atd..., ale když jsem měla nějakou ponorku, vždycky to schytal on.
Já prostě práci - jsem ekonomka - potřebuji.