Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Vlaďko,
přesně tak. Jenže ony jsou prostě dva typy matek, jeden z nich podobné intelektuální podněty nepotřebuje a je plně saturován tou rutinou kolem dítěte, druhému typu chybí a je nespokojen, pokud se mu jich nedostává. Já osobně tyhle věci tak moc "nemusím", že jsem se jim zkrátka od začátku vyhýbala jako čert kříži. Procházky s kočárkem, pískoviště, kroužky... ne, proboha. Jen to ne. OK, kdyby nebyla jiná možnost, asi bych to sem tam překousla, ale naštěstí byla a nemusela jsem to řešit.
Kdysi jsem to řešila s jedním psychologem. Od dětství postrádám potřebu uklidňujícího stereotypu. Chybí mi jako ten mateřský pud. :o) Děti mne nesnášely, protože jsem si s nimi odmítala hrát po 150x na maminku a tatínka, zahrála jsem si to jednou a podruhé už mne to nebavilo. A moje návrhy na ozvláštnění zavedeného mechanismu hry děti naprosto nepochopily. Ony opakovaly zažité vzorce, já chtěla objevovat nové. Mám to dodnes. Neznám horší věc než stereotyp. Nenávidím ho. A nemusí to nutně souviset s intelektuálními potřebami. Pro mne je důležitá změna sama o sobě, jaká je, to je šumafuk. Klidně pojedu někam sbírat jahody nebo stříhat ty ovce, jen když se NĚCO děje. Stereotyp je pro mne malá smrt a bezpečně z něj lapnu depresi jako hrom.