Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Prosím tě, můžeš mi vysvětlit, kdes přišla na tu obsedantní myšlenku o odkládání neatraktivních dětí? On o tom někdo krom tebe mluvil?
Podívej, já si nepořizovala dítě jako módní doplněk. Ale taky jsem si ho nepořizovala proto, aby bylo jediným a výhradním smyslem mého života. Je jeho SOUČÁST. Vzhledem k mé práci a životnímu stylu by nebylo dost dobře možné skloubit péči o mentálně těžce postižené dítě s ostatními aktivitami. Musela bych se jich vzdát. Což prostě NEJSEM ochotna udělat. To sakra není o žádné atraktivitě nebo neatraktivitě, to je o přístupu k životu a k rodičovství. Sorry, můžeš mi klidně zopakovat, že jsem cynik, ale pro mne člověk, který nevnímá a jeho existence se omezuje jen na příjem a výdej potravy bez vyhlídky na zlepšení zdravotního stavu patří do péče odborníků. Jemu je totiž jedno, kdo se o něj stará. Proč se mám já trápit pohledem na beznadějný stav dítěte a obětovat mu svůj vlastní VĚDOMÝ život? Jaký to má smysl? Budu se cítit líp? Já teda opravdu ne. Naopak.
Některé věci prostě nelze skloubit k oboustranné spokojenosti. I v případě "pouhého" DS. Odsuzuješ třeba herečku Táňu Fišerovou, že má postiženého syna v ústavu? Že se mu cele neobětovala? Já ne, naprosto ji chápu. Mám také víceméně "uměleckou" profesi a tam je to jednoznačně dané, není možné zvládat oboje. A to nemluvím o ostatních aktivitách, o koníčcích... celé je to JEN o prioritách a netuším, proč je to po x tém vysvětlování pořád tak nepochopitelné a proč pořád vyzdvihuješ nějaké "neatraktivní děti".