Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Ahojky Mariko, myslím, že chápu, co jsi chtěla říct.Mi je taky líto, když vidím, jak Honza roste. Má právě teď snad to nejmilejší období, kdy mám pocit, že už sladší být nemůže. Je mi líto, když vidím jak čas běží, on roste a za chvíli mi uteče za kamarády. Ale jako pracující maminka ti můžu říct , že nikdo nezná mé dítě líp než já. Pořád spolu máme velmi blízký vztah a když jsem doma, existuju pro něj jen já a večer ještě táta. Pořád máme svá malá tajemství, legrácky, které nás rozesmějou, pohádky a písničky, keré si zpíváme jenom spolu. Často spolu jdeme sami na procházku, já mám čas a nejsem vystresovaná, oba máme pocit, že jde o malý svátek a o to víc si to užíváme.Couráme třeba hodiny venku a obdivujeme každého šneka, lísteček nebo tramvaj. Čas, který s Honzou trávím je určitě kratší , ale o to intenzivnější. Není rozmělněný každodenními mrzutostmi, ponorkovou nemocí, všedností. Neříkám , že je to tak správně a vím, že kus dětství mého syna mi beznadějně uniká, ale prostě takhle to máme u nás doma zařízeno:-) A o to jde, můžeme si sdělovat své zkušenosti z obou stran.