Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Reberko, koukám, že stejný máme tak akorát ročník:-)
Jak jsem už psala, jsem pracující. Nesnáším jakékoliv chlubení dětmi, ale jsem vyprovokovaná tvou poznámkou, která zavání tím, že se pracující matky dítěti nevěnují. Můj syn nepoužívá dudík ani lahev od roku, už čtvrt roku chodí na nočník, nehody se mu nestávají. Jí sám a dokonce u toho moc necintá:-). Má víc než slušnou slovní zásobu, problémy má jen s výslovností. Zná celou abecedu a číslice, umí počítat do pěti, zbytek je mocka. Umí nespočet písniček a básniček, tancuje, umí popsat své tělo, naši rodinu, zvířátka a zvuky, běžné činnosti, skloňuje, časuje, mluví v celých větách. je mu 22 měsíců. Teď se omlouvám všem normálním matkám - ne nechci říct,že je moje dítko geniální. A ani si to o něm nemyslím. Věnuju se mu celkem normálně. To jak je vaše dítě nadané je v něm a ne v naší výchově. Můžeme ho samozřejmě podpořit, bohužel v něm můžeme nějaký talent nezájmem i udusit, ale to není problém pracujících matek.
PS: prosím, aby se zde opravdu nestrhla hádka o to, jestli moje nebo vaše děti umí hodně nebo málo. Mi se zdá, že můj syn toho umí dost, abych ukázala, že se mu taky věnuju, přesto že pracuju. Opakuju, nechci se chlubit ani bavit o vývojových tabulkách, tyhle diskuze se mi zdají trapné.