Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

To záleží, já jsem si taky neuměla představit, že syna opustím a půjdu do práce. První měsíce jsem s ním trávila snad každou minutu. Nepřeháním, když říkám, že jsem ho s sebou brala i na záchod, když po mě plakal. Pořád jsem ho chovala, byl velký nespavec, usnul jen u mě v náručí, takže já a babyvak jsme byli nerozluční kamarádi:-) Spal se mnou společně v posteli a dodnes spí. Radši jsem se ani nedívala na televizi, pořád jsem koukala na něj. Vařila jsem s ním a vždycky čekala až když usne,abych si aspoň rychle pomyla, a to už jsem byla nervózní a šla ho kontrolovat.No prostě bláznivá matka:-)Osud to rozhodl za mě, pokud bych nemusela, byla bych ještě na mateřské, naprosto spokojená. ale tím, že jsem zažila pohled z druhé strany, neodsuzuji ani maminky , které se chtějí vrátit samy. Pokud dítě milují a ve svém volnu se mu věnují, nkdo tím netrpí, věřte mi.