Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Mám zkušenosti z "chození" do práce bez podpory babiček a s hodně pracovně vytíženým manželem- ne sice s úplně malými dětmi. Nastoupila jsem před rokem. Dětem byli čerstvě 4 roky a 5,5-obě zaběhlé a zvyklé na svoji školku. POdmínky vcelku ideální-přesto jsme zažili s manželem mnohé horké chvilky (a to tedy doslova)-příklad epidemie neštovic ve školce (každodenní nervy, kdy už naši miláčci vypučí a kdopak půjde s dětmi na ošetřovačku? Jak se to bude líbit našim zaměstnavatelům, když chybět i krátce je docela problém?), poté následovala epidemie čehosi dalšího a tak vesele celý školní rok. Díky silnému kořínku našich dětí jsme to vcelku přestáli, ale následovala další bomba-prázdniny. Děti jsme musela přihlásit do letní, náhradní školky a připadala jsem si jak sociální případ, protože nás ve školce bylo jen pár, kdo nebyl "schopen" zajistit dětem celé dva měsíce prázdnin. Takže docela depka. Ale musím zdůraznit, že mi má pracovní zkušenost, byť docela draze vykoupená, hodně dala-sebevědomí, pracovní zkušenosti, kontakty, přátelství, praxi do životopisu-teď se z trhu práce (kvůli souběhu dalších okolností) na rok zase "vytratím" a budu se o to víc věnovat dětičkám, na které během uplynulého roku skutečně moc času, ale hlavně energie nezbývalo, ale už se zase těším, až budu za rok hledat novou práci. A mimochodem-musím potvrdit,aspoň ze svého hlediska, že věnovat se celý den domácnosti a dětem je náročnější a větší práce než být v "opravdové" práci.