Přidat názor k článku Hlavně ať je to miminko zdravé...

Milá Jano,
já mám neslyšící sestru, která si vzala neslyšícího kluka. Moje sestra je na tom poměrně dobře, sice nic neslyší, ale vystudovala vysokou školu, čtení a sledování filmů s titulky jí nedělá potíže. Můj švagr je na tom o poznání hůře: ač dosti inteligentní, má komunikační bariéry, také ho trápí pocit osamělosti. Moji sestru totiž vždy rodiče vedli k tom, že pokud se s ní někdo nebaví, tak je to jeho problém a ji jeho hloupost nemusí trápit. Musím uznat, že návštěvy u nich jsou velice vyčerpávající, jak už napsala Jarka, člověk musí dávat pozor, aby oba viděli na vaši pusu a mohli odezírat, mému švagrovi je dobré všechno ještě jednou jednodušeji vysvětlit. Díky přátelům mé sestry se teď vlastně necítí až tak izolovaný: mají hodně slyšících přátel. Asi holt záleží případ od případu. A samozřejmě si oba přejí zdravé, slyšící miminko (a taky vzhledem k původu vady u obou ho snad budou mít).

A ještě k tomuto tématu: já sama přenáším dosti vzácnou genetickou odchylku, na tuto nemoc mi zemřelo moje první miminko - chlapeček, potom jsem měla Tinku, ale i tam není vše v pořádku, je tzv. manifestní přenašečkou, která občas má projevy té nemoci (měla jsem ji po konzultacích s genetiky) a mohu vám říci, že jsem z toho velice nešťastná. Pouze člověk, který není úplně v pořádku, může být rád, že předá svému děťátku vadný gen ...