Moje kamarádka mi řekla, že kdybych mohla, tak si nacpu Honzu snad zpátky do břicha, abych ho měla ještě blíž:-) My si určitě větší postel koupíme. Honza je zatím zvyklý usínat pouze s náma. Naštěstí mu nevadí večer televize, protože jinak bych neviděla TV už dva roky. Nebo si spolu zalezem do postýlky a manžel mu čte pohádky. Vždycky mě rozesměje, když vidím, jak to Honza zezačátku prožívá,šeptem opakuje slova, pak nadšení postupně upadá a někdy v půlce se zvedne a vezme knížku tátovi a dá ji mi, protože jsem asi víc akčnější:-) To pak manžel prská. Takové chvilky miluju. A taky jsem i v práci spokojená, i když to pro mě bylo dřív nepředstavitelné. Hlavně když jsou v poho ti naši kluci, že?
Předchozí