Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

100%-ně. My jsme dřív bydleli v menším bytě, takže jsme televizi měli v ložnici a prckovi to vůbec nevadilo. Někdy mě to hrozně překvapovalo, že se nevzbudil ani při hokejových zápasech, který můj manžel děsně prožívá. Jinak musím říct, že spousta lidí mi říká, že jsme udělali blbě, že to nemá bejt, že je dítě k rodičům do postele nepatří. Já si myslím, že až bude mít pocit, že potřebuje spát sám, tak prostě sám spát bude. Já jsem taky přeci někdy lezla k našim do pelíšku a nikdo mě nevyhazoval a nezakazoval mi to. Jenom musím říct, že Ondra měl hroznou kliku, že byl první dítko, protože jsem se mu mohla věnovat každou minutku. Další dítě to už tak mít asi nebude, ale s tím asi nic neudělám. Ještě k tý posteli. Musím se smát, když se někdy mužskej vzbudí uprostřed v noci celej vyděšenej, kde je Ondra a já mu nahlásím, že je ještě u sebe, ale stejně netrpělivě čekám, kdy k nám přicupitá, řekne mamí, obejme mě a spí dál. Jsou tak sladcí !!!