Přidat názor k článku Kdy jít s kojencem k fyzioterapeutovi

Daneček se narodil vyvolaným porodem, aniž by to bylo nutné. Málo postelí v porodnici a urychlená práce doktorů mluví za své. První dny bylo zřejmé, že Daneček mohl v bříšku ještě nějaký čas pobýt. Byl pohublý, spavý, neměl sílu pít a dostal žloutenku. Jsem stoprocentně přesvědčena, že vyvolané porody v mnohých případech mají za následek "opoždění" dítěte. Daneček byl docela klidné dítě, hodně lenivé (což je dodnes) a pohodové. Ve dvou měsících jeho života nám doktorka sdělila, že hlavičku neudrží dlouho a že je to na cvičení. Na cvičení jsme dorazili, protože o první dítě mají neznalí rodiče velký strach. Sestřička, která s námi cvičila nám říkala takové věci, jako že není možné, že se ještě malý neotáčí za hračkami - ve 2 měsícech!!! Chodili jsme necelé dva týdny. Nejprve jsme poctivě cvičili i doma, ale když začal být syn 24 hodin nevrlý, křičel pořád, budil se s výkřiky ze spání každou chvíli a jakmile jsme ho položili na zádíčka (cvičili jsme jen na zádičkách), spustil vyděšený křik. Ani se tomu nedá říct křik, ale řev. Sousedi si mysleli, že dítě týráme. V tu chvíli jsme řekli stop. Já jako matka se dokážu do dítěte vcítit a od začátku mi to vše bylo proti srsti. Věděla jsem, že Daneček je jen lenivější a potřebuje více času. Vyvolaný porod mu dal taky dost zabrat a on potřeboval čas, aby se z toho dostal. Nutí děti na svět a ještě po nich chtějí, aby 8 týdnů po narození měly zájem o barevné hračky?
Dnes je Danečkovi rok a je v nejlepším pořádku. Začíná chodit a nemá žádné následky. Je pod trvalým dohledem naší fyzioterapeutické doktorky, která s ním opatrně cvičila ne pod nátlakem, ale s trpělivostí, jen když měl dobrou náladu a hravě - aby to dítě bavilo. I tak se dá cvičit Vojtova metoda, s citem, masáží a hrou. Tak ten malý človíček bude psychicky v nejlepším pořádku. Náš Daneček stále nemá rád polohu na zádech a při každém přebalování spustí hysterický křik. 14denní cvičení v něm nechalo následky přinejmenším půl roku a ještě dnes se setkáváme se strachem vůči určitým polohám. Proto radím maminkám, které mají citlivější dítě a musí cvičit Vojtovku jen kvůli srovnání stran či popostrčení - když není zcela vážný důvod. Stůjte si za tím, aby vaše dítě netýrali, ale pouze nasměrovávali tím správným směrem, něžně a s citem. S porozuměním pro něžnou dětskou duši. Násilným cvičením se někdy udělá víc škody než užitku.