Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Taky ti to říkám - užij si dětí a dej jim pocítit svoji lásku a zájem i když to pro tebe někdy bude těžké. Ale neznamená to, že s nimi musíš být stále a pořád doma, jim za zadečkem. Hodně totiž záleží na tvé povaze, výkonosti, zdraví ale hlavně na povaze dítěte. Když byly mému druhému synovi, který je velmi introvertní, pro mě nepochopitelný, dva roky, měla jsem možnost (po šesti letech doma) vrátit se ke své profesi na moc zajímavé a dobré místo. Bydlíme s babičkou, která byla ochotna hlídat od rána do večera. Ale já jsem "cítila" a když jsem k sobě byla upřimná musela si přiznat, že tomuto děcku bych moc ublížila. Zústala jsem doma a dávala jsem mu pořád to co tolik potřeboval - nekonečné ubezpečování o tom, žwe mi na něm záleží a je pro mne nejdůležitější. Dalo to hodně práce, abych nezblbla, začala jsešm studovat (to jde totiž i večer, když děti spí) a rozhodně jsem s ním jen neseděla doma a pořád nekuchtila. Pak přišel i třetí syn. Ten je úplně jiný, pohodář.
Tisíckrát se mi to vyplatilo, mám skvělou práci, částečný úvazek, druhou vystudovanou VŠ a hlavně - štasného a spokojeného syna, který ví, že je pro mne nejdůležitější. Mohla jsem mít práci dřív, ale ztratila bych ho.