Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Zajímavý článek a moc sympatický.Já mám děti tři a musím podotknout,že nejsem zastáncem ani jednoho ani druhého extrému.Je tolik nuancí,které ovlivní rozhodování mámy,že se nedají do jednoho příspěvku nacpat.Má osobní zkušenost je takováhle:první mimi jsem měla v 19 letech,druhé dva roky poté a třetí ve 39.Musím říct,že jsem si mateřskou s dětma užila a že když jsem se před pár lety dívala zpět,hodnotila jsem roky mateřské jako nejsmysluplněji naplněný čas.Byly to pro mě nejhezčí roky,když jsem mohla dětem ukazovat svět a kdy tolik stály o mou přítomnost.Ty dvě starší jsou už dospělé a každá chvilka,kdy chtějí být se mnou je mi dnes vzácná.Když jsem vloni zjistila,že opět čekám mimi,byla jsem nesmírně šťastná,že budu smět tohle krásné období prožít ještě jednou...trvá tak krátkou chvíli...a najednou fííí a človíčka už zajímají kamarádi.Takže jsem zase doma a užívám si.Co se práce týče,považuju za veliké celosvětové privilegium,že smíme(nikoliv musíme) být s dětma tak dlouho doma,a kdyby to bylo do 7 let,bylo by to pro ty malé ještě lepší.V práci mi místo drželi tak jako všem maminám a až se budu po třech/čtyřech letech vracet,bude to pro mě taky dost napínavý,ve který kanceláři skončím...:-)Mám práci dost zajímavou a dost mě baví a jako všichni potřebuji držet krok,ale teď mě potkalo tohle malý velký štěstí a má to pro mě cenu nade vše.A tak vám všem maminám jen chci říct,užívejte si ta svoje štěstíčka bez ohledu na to zda už jste v práci nebo ještě doma,to totiž spolu vůbec nesouvisí,a každá z nás má jiné potřeby,některé to doma za chvíli začne lézt na nervy,tak proč trápit sebe i celou rodinu blbou náladou...a jiná zase touží být s tím svým uzlíčkem štěstí co nejvíc,tak proč se nutit odejít do práce,přece ne proto,že je to moderní,nebo že to požaduje okolí.Tahle chvíle je jedinečná,tak si jí všechny užijme jak nejlíp umíme.Pápá.