Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

U nás to bylo spíš naopak. Do práce jsem se chtěla vrátit především já (abych přišla na jiné myšlenky a taky kvůli financím), ale manžel mě podporoval. Taky jsem zkusila konkurz do nového zaměstnání a ono to náhodou vyšlo. Narychlo jsem sháněla pro malého jesle a bála se jak to bude v necelých dvou letech snášet. Nakonec to dopadlo super - malý byl v jeslích úplně spokojený a šťastný ze společnosti dalších dětí, tety v jeslích byly taky super. Od větších dětí odkoukal spoustu věcí - třeba nočník mu doma dělal problém, po 14 dnech v jeslích nebyl vůbec žádný problém a začal na něj bez problémů chodit sám, ve dvou letech jsme byli úplně bez plýny, mluvil v krátkých větách ... a takhle bych mohla pokračovat dál a dál.
Jak jsem měla z jeslí strach, tak teď si je nemůžu vynachválit. S přechodem do školky v necelých třech letech (je narozený v prosinci, do školky šel od září) pak nebyl vůbec žádný problém.
Výsledkem pak bylo, že manžel je spokojený, že já jsem spokojená, navíc nějaká ta korunka navíc do rodinného rozpočtu ...