Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Milá Kahlan a spol.! Moc dík, pomohly jste mi. Už jsem měla pocit, že jsem fakt krkavčí matka. Léta podnikám a teď jsme si ke 14-letému strašímu synovi pořídili ještě "prcka" - problém je v tom, že nemůžu na 4 roky firmu zavřít ("firma" jsem v zásadě já sama + pár lidí, kteří se mnou spolupracují, bez zaměstnanců). Takže na klasické "mateřské" jsem nebyla. Maily jsem začala vyřizovat hned po návratu z porodnice, zákazníky upozornila, že přece jen budu pracovat trošku jinak, než jsem pracovávala... a od té chvíle jsem se nezastavila. Syna nechci v žádném případě o nic ošidit, ale stejně si myslím, že věnovat se mu 24 hodin denně nejde. takže mám 2x týdně na 5 hodin "tetu" na hlídání, jednou týdně chodí na 4 hodiny do soukromé školičky, občas pohlídá některá babička. No a já si vesele pracuju, když má syn hlídání nebo když spí. Poslední dobou už mám ale strach jít na pískoviště, kdy si maminek, které jsou "na plný úvazek" doma s dětmi, vždycky vyslechnu pár poznámek o tom, že ony se o své děti starají pořádně, neodkládají je, atd... Veškeré vysvětlování je marné - a tak už nic nevysvětluju. Jen mně to dost mrzí a párkrát jsem to i obrečela. přitom syn je výrazně šikovnější než ostatní dět. Plynule mluví (má 2 roky), umí aspoň 30 básniček, písniček, umí jezdit na kole ... to ale jako by nikdo neviděl a já jsem ta, co vyměnila dítě za kariéru. Tak díky za vaše příspěvky - aspoň vím, že nejsem sama, kdo má pocit, že se o své dítě stará naplno, i když ne těch 24 hodin denně. Holky, dík!