Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Ondru tenhle "vzdor" chytnul taky, když mu byly cca 2 roky. Trvalo tak měsíc a potom to náhle bylo lepší. No a je mu 2,5 a už to máme asi tak měsíc zpátky. Kámoška má o 10 měsíců starší slečnu a "to" ještě pořád má. Nevím, ale drží mě při životě, že všichni tvrdí, že to tak ve 3 letech skončí. My máme dnešní fajnovou noc za sebou. Ondra za náma přišel až ve 4 ráno. Už jsem se budila, kdepak asi je ? A nezklamal dorazil (sice se spožděním, ale přece). Taky jsem přečetla skoro všechny "návody" jak na ně. Na mojeho chlapečka funguje, že ho buď odnesu do pokojíčku a řeknu mu, že až se uklidní, tak ať se vrátí. Nebo, když jsme venku, tak ho chytnu za ramena a trochu s ním zatřesu a jasně a zřetelně mu řeknu, co má, nebo nemá dělat. A zatím to funguje. Doufám, že se to bude už jenom zlepšovat. Jen jedna perlička na závěr. Jednou tak s Ondrou koukáme na pohádku, načež se na mě Ondra otočil a s úplně vážnou tvářičkou mi říká: "Mámo Óňa je muž !" Ani nevíte, co mi dalo práce, abych se nerozesmála na celé kolo. Ale to bych jeho dušičce asi ublížila.