Přidat názor k článku S miminkem pod stan? Do toho!

Poprve jsem vyjela s lidma co nic netusej o detech. Je to tak vic v klidu, pac nestresujou. To bylo memu nejmensimu pul roku. Byl duben a tak jsme cestou pekne promokli. Planovane misto na prespani bylo pod vodou, no jarni Sumava klasika. Tak jsme uz potme museli vylezt kus do hor, abychom nasli alespon kousek sucheho placku. Tu noc jsem spala na nejakejh vetvickach a kaminkach a jeste z kopce, ale detem to moc nevadilo. Dalsi noc jsme uz nasli lepsi mistecko na nejake louce. Rano jsme se probudili zasypani snehem. Malej nesl docela statecne i prebalovani na snehu :)
Myslim, ze deti jsou mnohem otuzilejsi, nez si myslime. Vylety a vandry se jim moc libi a jsou pak otuzilejsi a mene nemocni.(Tesne nez jsme vyjeli mela pani doktorka podezreni na spalu, tak jim vzala vytery. Prijeli jsme uplne zdravi, ale na vyterech se potvrdilo, ze jsme vsichni se spalou vyjizdeli...)