Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Když jsem se narodila bylo mámě 22 let a byla ve druháku na vysoký. Táta taky. Kdyby babička nešla předčasně do důchodu, asi bych se nenarodila. Máma se mi věnovala co mohla, ale školu normálně dostudovala, v době, kdy nebyla doma se o mě starala babička. Myslím, že jsem měla krásný dětství.

Ale asi jsem byla od narození velmi citlivá duše. Dodnes mám pocit, že se mi někdo nevěnuje tolik, co by měl. Mámě jsem jako tříleté děcko její studium vyčítala, s nenávistí jsem jí trhala a počmárávala skripta, která se nedala znova sehnat. Stejně jsem se zlobila na tátu, když byl na vojně. Ve čtyřech se mi narodil bratr, pak už jsme byli normálně s mámou doma.

Říká se, že tři první roky života dítěte jsou zásadní. Já mám k babičce vztah trochu jako k mámě a k mámě trochu jako ke kamarádce. Pocitu nedostatečné péče a nesmyslných výčitek se asi nikdy nezbavím.

Tak si dejte trochu pozor s tou prací do třech let dítěte, skutečně to může člověka ovlivnit na celý život.