Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Babičky jsou různé. Moje matka, tedy prababička, už hlídání pravnoučat ve svém věku téměř 78 let nezvládá. Jsou ovšem takové prababičky,které to zvládají - tedy ne trvale, občas - i ve věku, blížícím se osmdesátce. I když to už beru jako trochu riskantní, zvláště u malých dětí, co kdyby se prababičce něco stalo. Já hlídám děti občas, když to dcera potřebuje, protože samozřejmě chodím do práce. Dcera studovala školu a během toho porodila dvě děti, školu zdárně dokončila, snažili jsme se pomoci, občas hlídaly i její kamarádky. Článek se mi líbil, s pisatelkou souhlasím ve všem, co napsala. Já když jsem měla malé děti, bohužel nebyl nikdo blízko, kdo by mi pomáhal, nastoupila jsem tehdy do práce, když dětem byly 3 a 4 roky. Dojížděla jsem vlakem, školka končila v 16 hodin, tudíž jsem musela pracovat na zkrácenou pracovní dobu, manžel chodil domů až v 18 hodin, čili jsem děti ráno do školky odvedla a odpoledne vyzvedla. Dělala jsem stejnou práci za méně peněz. Ale jednak peníze byly potřeba a potom musím upřímně říci, že 4 roky v domácnosti na okraji Prahy, prakticky na vesnici, kde vůbec nic nebylo, byly docela úmorné. Dnes je přece jen víc možností, kam s dětmi jít, jak je zabavit atd., dřív nic takového nebylo. Neměli jsme auto, všude jsem jezdila vlakem, tahala kočár se dvěma dětmi, takže jsme často raději zůstali doma, zvlášť když bylo ošklivé podzimní počasí apod. Proto jsem byla šťastná, že se konečně po 4 letech dostanu mezi lidi. Dnes je skutečně všechno jiné, už jen ten Internet - člověk je mezi lidmi, popovídá si, my jsme tehdy neměli ani telefon! A ve vesnici byl jediný krám, pultový prodej, dva prodavači, pomalí, fronta na hodiny...