Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

No jo, jenže autorka píše: "Od toho jsem byla prakticky osvobozena díky pomoci babičky a odpoledne jsem se mohla věnovat hlavně dceři. Chodili jsme na plavání, cvičení pro prťátka, navštěvovat kamarády a tak." Tím, že nenapsala pár slov o tom, jak je mamince vděčná, nebo že to po ní nežádala, ale maminka byla tak hodná... a píše to způsobem, ze kterého vyplývá, že se tak děje často, holt ve mně autorka vzbudila pocit, že babičku poněkud nadužívá. Jasně, v šestinedělí mi mamka taky pomáhala žehlit plíny:o). Když maminka pomůže jen tak mimochodem, a dcera jí dá najevo, jak si toho váží, je to OK. Ale autorka formulacemi vytváří dojem, že si toho ani zas tak neváží a bere to jako samozřejmost.
Čert vem uklízení, mně beztak víc šlo o tu výchovu. Je fakt, že jsem byla asi taky kapku ostřejší než bylo nezbytně nutné... A je taky pravda, že víc než autorka mě poněkud nadzvedla Dada a její vyjádření "její svět je barevný, krásný, zábavný. Ona je šťastná a ví, že svět je krásné bezpečné místo...". Jako by svět dítěte s mámou na MD (a joj, ta tragédie - bez moře!) nemohl být barevný, krásný, bezpečný.
Tož tak.