Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Vřele souhlasím s článkem, mluví mi přímo z duše. V srpnu 2005 se mi narodila dcera, , v září 2006 jsem se vrátila na poloviční úvazek (4 hodiny), do práce. Ten rok na mateřské byl krásný, kojila jsem do 10 měsíců, malá je velice šikovná, společenská, pohodistka, ale já už jsem cítila, že nejsem typ jen na domácí práce a přebalování dítěte. Malou teď hlídá babička od 8 do 12, velice se jí věnuje, chodí na procházky, učí malou písničky a básničky, hrají si spolu. Já si od ní zatím odpočinu, v práci přijdu taky na jiný myšlenky a jsem naprosto v pohodě. Od 12 jsme zase spolu s malou. Nemám pocit že je o něco ochuzená, je spokojená , odpadlo mi vaření, které mi zabíralo celé dopoledne, vše zvládáme úplně v pohodě. Chodíme o to víc teď na procházky, na plavání , atd. Nesoudím nikoho, jen je nejlepší , když si to každý zařídí tak, jak mu to vyhovuje, a když je dítě spokojené, tak je vše v pořádku.