Přidat názor k článku Proč nejsou děti ve škole šťastné?

Věro,
tak to mi taky připomnělo moje školní léta.Přesně jako Věřina učitelka (jen s tím rozdílem,že šplh mi šel,skok do výšky taky,ale v běhu jsem se časově prostě nevešla do výkonnostních tabulek-jakéhosi odznaku zdatnosti,podle kterého se známkovalo)!Od té doby jsem nenáviděla tělocvik (a nechápala,jak se může někomu tento předmět líbit!),protože mi hyzdil vysvědčení.Na gympl jsem se bez problémů dostala-ale tam mi moje tělocvičné snažení se stejně přineslo 3 z TV,i kdybych se na hlavu stavěla.Přesto jsem se dotala i na VŠ a po absolutoriu udělala rigoróza.
Někdo si řekne,no tak se nic nestalo.Hmm,stalo-dodnes jsem nenašla vztah k běhovým atletickým disciplínám a vůbec celé atletice,tím potažmo ke sportu a dodnes k nim cítím odpor,který ve mně vypěstovaly tělocvikářky.Cítím to jako velkou škodu,protože se mi třeba líbily míčové hry,plavání,bruslení,aerobik,ale z toho se ,bohužel,neznámkovalo :o(((