Měla jsem to štěstí, že má první dcera byla tak v pohodě, že kdybych tehdy četla toto desatero, nechápavě bych vrtěla hlavou. Mohla jsem odejít, kdy jsem chtěla, vše jsem stíhala, Terka byla spokojená u všech příbuzných, takže, když babičky chtěly, Terka mohla být u nich a byla tam ráda. Ovšem narozením druhé dcery tato svoboda skončila. Barča je úplně jiná, to co platilo na Terku, se u Báry vůbec "nechytá", takže jsem jak v kleci. A hrozně moc bych chtěla udržovat, to, co jsem si během mateřské s Terkou mohla dopřát, ale nejde to. I přesto, že mě manžel všemožně podporuje - prostě Barča s ním samotná nebude a nebude - a takto trvá to už tři roky. Tak se sebe ptám - jak dlouho ještě???
Marcela
Předchozí