Přidat názor k článku Mám práci aneb příběhy "krkavčích :) matek"

Jsem na tom stejně Pavli,
taky se mi do práce nechtělo a musela jsem kvůli tomu, že manžel o práci přišel.Teď už sice zase máme práci oba a nad hlavu, ale bojím se odejít, že se zas něco pokazí a já se pak nebudu mít kam vrátit, protože šéf je sice hodný, ale na věčné návraty nehraje. Někdy si říkám, jak je to fajn, že jsem teď na malého více odpočatá (jakkoli to zní jako protimluv), na druhou stranu je mi zas mizerně, když vidím jak se mu po mě stýská a jak je pak na mě přilepený jako klíšťátko, jen aby mu maminka zas neodešla. A kino jednou za rok nebo sraz s kamarádkama? večeře s manželem? Na to můžu už úplně zapomenout, protože máma nemá chuť mi hlídat ,když mám volno (ani bych neměla odvahu ji požádat) a já zas nemám to srdce Honzu opustit, když už chodím do práce a nejsem s ním.