Přidat názor k článku Jak jsme si (ne)vybrali mateřskou školu

Mám sice jen jednoletou praxi jako učitelka ve školce a to nemám vůbec žádné pedagogické vzdělání (jsem architektka). Sebeovládání, abych na zlobivé děti nevybouchla bylo mým každodenním chlebem, ale vydržela jsem a nevybuchla ani jednou. Děti mě za to milovaly, vše se vždy řešilo s klidem i když při kárání jsem musela zvážnit tón hlasu.
Přecházení silnice byla má noční můra, když pominu to, že jsem sama měla děcka ráda tak hned druhá hrůza byla představa mládí stráveného za mřížemi, když se jim něco stane. I přes to, že na vycházky jsem s nimi chodila sama a i přes to, že jsem na děti mluvila výhradně anglicky a polovina z nich mi nerozuměla, starší a v angličtině kovanější děti to těm mladším přeložily - nikdy se nikomu ic nestalo. Před každým přechodem jsme si zopakovali pravidla přecházení a nikdy nedošlo k jedinémi incidentu.
Školku nedělá moderní vybavení, hezké hračky nebo kvalitní kuchyně, ale dobré, trpělivé!!! a milé učitelky.