Přidat názor k článku Cestování bez hranic

Tak to já bych s dětmi i někdy na dětském hřišti poseděla. Ale na našem městečku nic takového, co bych si tím troufla nazvat není. Cosi podobného u nás stojí, ale hrála jsem si na něm jako malá ještě já a to patřím ke starším matkám. Obě děti po dosažení 30 let. I mi jedna učitelka z mateřské školky vysvětlila, proč mi děti vylítávají z klouzačky do dálky. Je to klouzačka do vody. Ta jediná je vyměněná. Tedy jen to plastové korýtko. A dopad na beton. A písek od mého dětství ani nebyl dosypán. Ale co si stěžuji, když nejsem schopná zajít na schůzi městského zastupitelstva a zeptat se tam.
Kamarádka si na zahradě udělala vlastní dětské hřiště a tam za ní jezdím ráda. Jsme rády, že děti mají kontakt mezi sebou. A v letošních tropických vedrech jsem byla ráda za azyl. Bydlíme v podkroví. A v těch vedrech jsme ani děti po výletech netahali.
Jinak taky výlety rádi. Celá rodina. Vlakem jen po okolí, odkud můžeme dojít domů po svých. A hrady nás neberou. To spíš rozhledny a nebo prostě jenom tak.