Přidat názor k článku Cestování bez hranic

My to tak nějak skládáme přiměřeně od všeho trochu :-) Vlakem sice moc nejezdíme, spíš na kole, ale na delší výlety časem taky dojde. Chodíváme se pěšky nebo na kole dívat na zajímavá místa - nádraží, letiště, stavba, rybník, lodičky na kanále, sbírat kaštany, malý je děsně zvědavý a všechno ho hrozně zajímá a snad i obohacuje. Hřišť je tady naštěstí hodně, všechny vyměněné a nové, super moderní, město v tom muselo utopit hrůzu peněz (máme necelých 30 tis obyvatel). V naší čtvrti je dětí málo, takže pískoviště a celé příslušející hřiště míváme dopoledne sami pro sebe, maximálně s dalším 1-2 dětmi. Tudíž potlachat není s kým a navíc mě plně vytěžuje náš dobrodruh, kterého musím furt odněkud zachraňovat a hlavně s ním neustále konverzovat, protože papulku nezavře, všechno komentuje a vyžaduje setrvalý dialog.
Takové ty matky s hrnkem kafe a cigaretou vídám ale bohužel často, kolikrát ani nedojdou na to hřiště a sedí na schodech u baráku od rána do večera. FAKT nechápu, O ČEM si pořád můžou povídat, když nemají žádné jiné zážitky než dřepět na schodech a hulit??? Je mi líto těch dětí.